Tak to je ta moje první

Určitě to také znáte. Vždy je něco nového, prvního. První lásky, první zaměstnání, první třída, první manželství. No a hlavně první fotka. To je naše téma, které sem patří. Ta moje úplně první byla černobílá, focená dárkem od dědečka, fotoaparátem SMENA na kinofilm, samozřejmě černobílý. A pak přišla první vlastnoručně vyvolaná fotografie, tehdy ještě na základce ve fotokomoře místního fotokroužku. A pak vás to chytí. Vůně vývojky, postupné zjevování obrázku a to tajemné čekání jak všechno dopadne. První zkoušky a omyly. První radosti z ukazování svých dílek o kterých jste samozřejmě přesvědčeni, že jsou to díla skoro světové úrovně. No a pak čekáte na první uznání.

první otištěná fotografie

S jídlem roste chuť, jak se říká a tak začnete obesílat výstavy a časopisy a pak s napětím čekáte jak to dopadne. Nebyl jsem a nejsem jiný. A tak vznikla moje první. První otištěná.

Jednoho rána na chatě mého kamaráda kde jsem byl na návštěvě mi nebylo zrovna do spaní a tak jsem vzal fo?ák a vyrazil do blízkého lesa. Na těchto místech pak vzniklo ještě mnoho fotografií a některé z nich se také staly předmětem uznání. Už ale nebyly ty první. Abych však neodbočoval. Nízké slunce tvořilo světelné situace a motivy. Je nasnadě, že Nikon F70 dlouho v batohu nepobyl a putoval na stativ.

Tu vás zaujme kousek mechu, tu jiné, nalezené, zátiší. A pak se v ohybu cesty objevil tento pohled. Udělal jsem několik kroků do svahu a zlepšil tím úhel a pozice dvou stromů v pravé části fotografie. Počkal až paprsek slunce prosvitne a osvítí usychající trávu. Tak se i stalo a následoval záběr ve zvolené kompozici. No chtělo to o trošičku doprava, ale byl tam rušivý prvek. Ten už se mi do obrazu nehodil. Ořez je tvrdší než bych chtěl. Zadní les byl ztmavlý, tráva zlatavá prostě světelná pohodička. Úplně to na mne dýchlo. To víte, tenkrát jsem si o nějakých přechoďácích mohl jen tak nechat zdát.