Svatební fotografie

Jednou z nejnáročnějších disciplín. Zvláště pak pro amatéra, který neví, do čeho jde. Každý by si měl uvědomit, že je to proces nevratný a že když to pokazí, tak jediná náprava je opakovat obřad. A to asi až tak moc není možné. No možné to je, ale asi nereálné. Někdy žasnu, jak někteří jdou do této výzvy s absolutní odvahou a na straně druhé jiní s absolutním stresem. Oboje je špatné.

   Tuto akci je třeba si rozvážit, popřípadě si zajít na nějakou cizí a v klidu pozorovat co a jak. Pak teprve slíbit svému kamarádovi či kamarádce : „Dobře, tak já ti to tedy nafotím“. Já mám tu výhodu, že se svým kamarádem, filmovým kameramanem, se podobných akcí účastníme poměrně často a jako sehraná dvojka natáčíme a fotíme nejen témata svatební, ale i výstavy zvířectva, společenské akce, narozeniny a narození, zrovna tak i třeba setkání fotografů. A nebo jen tak filmy o našich cestách po přírodních krásách naší modré koule. Ani fotografie, ani film však nekončí uložením „obrázku“ na nosné medium. Obzvláště u videa se pak musíme na několik víkendů zavřít s počítačem a dát třem hodinám záznamu a stovkám fotografií konečnou podobu. Titulky, ozvučení, střihy, korekce fotografií, výběr toho podstatného a vyřazovat a vyřazovat. Vznikne dvoj-DVD s filmem, který nesmí být moc dlouhý a s fotografiemi na kterých je to co má být. Začíná se přípravou nevěsty u kadeřníka,

prostřihy v domácích prostředích obou novomanželů, cesta na radnici, obyčeje doprovázející obřad, společné fotografie i fotografie aranžované, prostřené tabule, dorty od babiček, zpestření filmu naskenovanými fotografiemi z dětských let novomanželů, první tanec,... No prostě je toho hodně na co by se nemělo zapomenout. A teď jak to tam dostat, že? Ve druhé krabičce může zadavatel dostat vše zdrojové, ale to je jen pro něj. Tyto věci se nedají presentovat ani v širší rodinné sešlosti.

Nutno podotknout, že je to leckdy práce nevděčná a pokud vám nedá spát nehotové dílo, které je bez vtipu a nápadu, nemáte jednoduchou cestu. Pokud  by jste si řekli o peníze úměrné vaší snaze, tak vám je nikdo nezaplatí, vždyť si přece najal „amatéra“. Když si neřeknete o žádné, deklasujete nejen svoji práci a hodnotu, ale i to co jste pak zadal. Je proto dobré se dopředu domluvit. Kolik čeho bude, stopáž, úroveň popřípadě ukázat vzorovou práci. Některý ze zadavatelů pochopí o co jde hned, někdo až v okamžiku prvního zhlédnutí výsledku a někdo nikdy.  Ostatně nejlepší je doporučení je od někoho známého.

první políbení

Ať už dopadne dohoda o případné odměně jakkoliv, vy pracujte dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Předejte až práci hotovou, kterou jste několikrát prohlédli, nejlépe ještě s někým nestranným. Ten vám dá kolikrát takové připomínky a podklady kterých si vy ani nevšimnete. Pamatujte, že „amatér“ neznamená nekvalitní. Tradice v naší zemi a výsledky stovek amatérů před vámi vás zavazují. Kvalita vždy převyšovala výšku označení a klasifikace. A hlavně se pak nemusíte za něco stydět.